Odborná setkání jsou tradičně určena členům a kandidátům ČPS, ale otevřena jsou nově i dalším zájemcům o psychoanalýzu.
V případě, že nejste členem nebo kandidátem ČPS a máte zájem se akce účastnit, kontaktujte přímo koordinátora odborných aktivit Slavoje Titla (odkaz Přihláška níže).
Akce je zařazena mezi celoživotní vzdělávací akce AKP ČR pro klinické psychology (garantka Martina Telerovská) a ČLK pro lékaře (garant David Holub).
Setkání probíhají každý každý 1. čtvrtek v měsíci v 19:30 v sídle ČPS (Pobřežní 22, Praha 8 – Karlín), pokud není uvedeno jinak.
Účastnit se je možné také online prostřednictvím ZOOM.
V přihlášce uveďte svůj titul, jméno a profesi.
Platba
Platbu proveďte až po obdržení potvrzení od koordinátora odborných aktivit ČPS.
Pro rok 2024 bylo zvoleno téma “Nevítané dítě : láska, smrt, fragmentace, kreativita”
„Nevítané dítě“ je odkazem na Ferencziho článek “The Unwelcome Child and His Death Instinct“, ale téma nabízíme v jeho širším přeneseném významu – jako cokoli, co je v psychoanalýze nebo životě vypuzované, nepřijímané, odmítané: některé psychické stavy, afekty, objekty, fantazie, myšlenky, řeč či citová hnutí ve vztahu k sobě a druhým. Láska, smrt, fragmentace a kreativita jako podtitul cyklu má za cíl autory příspěvků inspirovat – předpokládáme, že jde o pojmenování, která nachází svůj konkrétní výraz v každodenní psychoanalytické praxi a je obecnou součástí lidské zkušenosti.
Harmonogram seminářů
V přednášce budu přemýšlet o odvaze a zbabělosti na půdorysu identifikace s agresorem, čímž záměrně omezuji pole mnoha jiných perspektiv, ze kterých se na odvahu a zbabělost – tyto dva kontrapunkty jedné lidské vlastnosti – lze dívat. Identifikace s agresorem, jak ji v psychoanalýze popsal Sándor Ferenczi (a v odlišné verzi Anna Freud), mi připadá dostatečně dynamickým jevem, skrze který můžeme dialektiku odvahy/zbabělosti z psychoanalytické perspektivy sledovat.
Od prvních chvil vypuzení – sebevypuzení – do světa je dítě místem sváru tenze k nekonečnému návratu do zaobaleného temna kontinuity a touhy po diskontinuitě v bytí. Aby z hlubin neznáma „dobře přišlo“, potřebuje být uvítané do světa Druhého, v němž touha rodičů, blízkých lidí bude touhou po jeho vlastním životě, cestách a vztazích, kam jej oni doprovodí a někde už mu mávají ze stále se zvětšující dáli. Láska k dítěti je „bytí zde“ i „nesplynutí“, je postupnou des-identifikací, vydělováním se. „Dobře uvítané dítě“ je bytost stávající se druhým, jiným; je nálezem i ztrátou. Jméno, jaké mu rodiče dají, je prvním zápisem, prvním signifikantem.
Když přicházím a jsem pojmenován, osloven, jsem uznán ve své existenci a když pak mluvím k druhému, v mé řeči k němu znovu-objevuji svoji tvář. Od-cizení sebe, des-identifikace je budoucností bytí subjektu i psychoanalýzy.
Psychoanalýza jako setkání, ale především shledání v přenosu. Komplementarita interpsychického a intrapsychického. Nereprezentované sexuálno, neslučitelné představy a neúnosný afekt v přenosové lásce/neuróze. Analýza obran proti nevítaným afektům a analytické procházení konfliktními polaritami a trhlinami mezi životem a slovem.
Mať niekde v sebe, niekde v nevedomí zážitok, alebo skôr zhluk zážitku-zážitkov, že som nevítaný, nemusí byť odrazom skúsenosti s priamou formou nevítania typu: ”Nechceme ťa tu”, alebo “neotravuj.” Častokrát môže ísť o subtílnejšie prejavy. O reprezentácie, ktoré sa tvoria nepriamo, z vonkajšej atmosféry či nálady, ktorá sa šíri vzduchom rodinného či interpersonálneho prostredia. Skôr ide o internalizáciu niečoho, čo Christopher Bollas nazýva zakonzervovaným objektom. Kusom skúsenosti, ktorá zostala ako rezíduum kontaktu s objektom, ktorý rôznymi spôsobmi neposkytoval (alebo neposkytoval dostatočne) možnosti transformácie bežnej, každodennej skúsenosti a tým pádom neposkytol možnosť rastu ako niečoho vítaného, niečoho čo môže pokračovať. Zároveň chcem venovať priestor úvahe nad tým, aké to je byť vítaným, keď mám niekde v sebe tento objekt nevítanosti.
David Holub je tréninkový psychoanalytik a v současnosti ředitel Psychoanalytického institutu ČPS.
Naše fantazie o sobě a o objektech ke kterým se vztahujeme; o tom, co je ohrožující a jak se tomu vyhnout; o světě a našem postavení v něm jsou zásadní pro každého člověka. Fantazie nás dělají bohatšími, protože nás spojují s nevědomím a umožňují nadhled, humor a tvořivost, nebo pokud jsou nepřijaté, nás zahánějí do „úkrytu“(Steiner,J.).
V psychoanalýze můžeme rozpoznávat šest řádů fantazií:
- Nevědomé fantazie zpracovávající vrozené, evolučně předávané instinkty a fylogeneticky zakotvené „zkušenosti“.
- Preverbální zkušenosti, traumatické zážitky a jejich nevědomé zpracování.
- „Freudiánské nevědomí“- vytěsněné fantazie.
- Vědomé snění
- Intersubjektivní nevědomí- fantazie „v poli mezi“ subjektivitami (přenosové a protipřensové fantazie).
- Fantazijní zpracování transgeneračních traumatických zkušeností a nevědomých adaptačních strategií předávaných v rodinných liniích.
Každý „řád“ fantazií vyžaduje jiný terapeutický přístup, protože odpovídá odlišné úrovni fungování mysli /myslí v intersubjektivním propojení.
Není dne, kdy by se v médiích neobjevila nějaká nová zpráva týkající se transsexualismu a/nebo transgenderismu. Připomeňme si například zahajovací ceremoniál olympijských her v Paříži. Podle některých diváků bylo ztvárnění Poslední večeře od Leonarda da Vinci s drag queens považováno za blasfemii a útok na křesťanské hodnoty. Odborný seminář je věnovaný klinice, především tomu, jak pacienti trpící gender inkongruencí vstupují do psychoanalytických kabinetů. Přednášející vychází z článku francouzských autorů Jean-Baptiste Marchand, Élise Pelladeau a François Pommier: Transsexualism and transgenderism: Unravelling sex and gender, and abstractions of the sexed body, publikovaném v The International Journal of Psychoanalysis (2019) a předkládá případ transgender ženy Lucy s vlastním komentářem. Text přednášky a komentář budou komentovat Martina Telerovská a Tomáš Kufa. Přednášející věří, že následující diskuse účastníků semináře bude představovat komentáře komentářů a vznikne scéna podobná návštěvě zrcadlového sálu.
Na pozadí klinickej situácie sa autor príspevku zamýšľa nad historickými súvislosťami odmietnutých teórii, psychoanalytikov a myšlienok, ktoré prispeli k formovaniu psychoanalytického myslenia.
- Vlastné zlyhanie – klinický pohľad na psychickú traumu cez fantáziu a identifikáciu sa s agresorom
- Odmietnutie teórie zvedenia Freudom – korešpondencia Fliess-Freud – zabudnutá Emma Eckstein
- Masturbácia – Fantázia – Stekel a Intuícia
- Ferenczi a praktizovanie psychoanalýzy
- Dieťa (Freudové motto: Čo sa ti pre Boha dieťa stalo?), úprimnosť a pravda ako pojítko medzi Freudom a Ferenczi (korešpondencia Freud-Ferenczi)
- Middle Group (Balint, Khan, Winnicott, Bion) – pokračovanie toho kde to Ferenczi nechal
Tomáš Puškárik je kandidát psychoanalýzy v Psychoanalytickém institutu ČPS.