Odborná setkání jsou tradičně určena členům a kandidátům ČPS, ale otevřena jsou nově i dalším zájemcům o psychoanalýzu.
V případě, že nejste členem nebo kandidátem ČPS a máte zájem se akce účastnit, kontaktujte přímo koordinátora odborných aktivit Slavoje Titla (odkaz Přihláška níže).
Akce je zařazena mezi celoživotní vzdělávací akce AKP ČR pro klinické psychology (garantka Martina Telerovská) a ČLK pro lékaře (garant David Holub).
Setkání probíhají každý každý 1. čtvrtek v měsíci v 19:30 v sídle ČPS (Pobřežní 22, Praha 8 – Karlín), pokud není uvedeno jinak.
Účastnit se je možné také online prostřednictvím ZOOM.
V přihlášce uveďte svůj titul, jméno a profesi.
Platba
Platbu proveďte až po obdržení potvrzení od koordinátora odborných aktivit ČPS.
Pro rok 2025 bylo zvoleno téma “Člověk dělá člověka“
Co skutečně formuje člověka v psychoanalýze? Jak, nebo čím, se utváří “homo psychoanalyticus”? Jsme zvyklí pracovat s tradičními pojmy psychosexuální vývoj, trauma, vztahová vazba, identifikace, mentalizace, psychická změna či transformace. Co se ale doopravdy odehrává v intersubjektivním “prostoru setkání” psychoanalytika s pacientem? Vyvíjejí a proměňují se během tohoto procesu oba účastníci? Co je jeho médiem a agens? Nachází psychoanalýza jiné odpovědi na tyto otázky? A jakou roli v tom hrají samotné psychoanalytické instituce a jejich kultury? Hledat odpovědi na tyto a podobné otázky je nejen fascinující, ale i nezbytné pro každého psychoanalytika a psychoanalytické organizace.
Harmonogram seminářů
Každý z nás, kdo má zažitou psychoanalýzu, zná stav, kdy jeho subjektivní vnímání začne existovat jiným způsobem. Snaha zamyslet se nad tím, co je kreativní akt psychoanalýzy, tedy jak člověk tvoří člověka, je snahou propojit subjektivní zážitek psychoanalýzy s tvůrčím aktem snění/myšlení toho „druhého“.
To, jak dokáže „druhý“ vytvořit – nevytvořené (uncreated) nebo transformovat vytvořené (created), se opírá o hlavní myšlenku Wilfreda Biona, že snění je tvořivá síla/způsob myšlení (alfa funkce), a ne instinktivní halucinační splnění přání, jak to chápal Freud. Ve spojení s pojetím Giambattista Vica (Jean Battista Vico), který tvrdil, že pravé poznání nevzniká z analytického rozkladu, ale z tvůrčího konstruktivního procesu: „Jen to, co jsem vytvořil, mohu skutečně poznat.“ Tato myšlenka se v psychoanalýze odráží v práci s fantaziemi, sny a imaginací, kde se latentní obsahy přetvářejí v artikulované významy. To uzavírá nezbytná přítomnost druhého a jeho alfa funkce v psychoanalytickém procesu, a proto: Ty myslíš/sníš, tedy jsem.
Člověka se zmocní takový děs, když odkryje pravou tvář své moci, že se od ní odvrací právě v okamžiku, kdy ji odhaluje (Lacan, 2006, s. 201). Sdělení se bude věnovat paradoxní citové pozici psychoanalytika, jeho neutralitě, privátnímu idiomu a způsobům, jak na sebe zapomíná. Zaměří se na analytické uspořádání, které působí na osobnost pacienta i analytika. Nakonec se zastaví u toho, jak pacient spoluutváří psychoanalytickou metodu.
Přednáška se zaměří na propojení vědomí a nevědomí z perspektivy moderní neuropsychoanalýzy. Detailně se bude zabývat tím, jak Freudovy psychoanalytické koncepty id, ega a superega nacházejí oporu v neurovědě a jak tyto poznatky přispívají k porozumění fungování lidské mysli. Výklad se soustředí také na dynamické interakce mezi mozkovými funkcemi, emocionálními procesy a nevědomými vzorci chování. Zvláštní pozornost bude věnována významu psychoanalytické léčby při odkrývání a transformaci hluboce zakořeněných mentálních struktur.
Současná psychoanalýza se zabývá nejen interakcemi a opakováními dětských vzorců chování mezi pacientem a psychoterapeutem, nýbrž i tím, jaký druh emocionálního vztahu mezi nimi vznikne. Jedná se o intersubjektivní výtvor, něco nehmotného a pro pacienta navýsost důležitého, čemu ve svém životě často nerozumí, tomu, jak dojde např. k vytvoření respektu či lhostejnosti, důvěry či nedůvěry, distancovanosti či blízkosti, teplé či chladné atmosféry, rigiditě či svobodné otevřenosti. Psychoanalytikův úkol záleží v tom, ozřejmit, jak se na tom obě strany podílí a jaký má ten který výsledek smysl, a samozřejmě jaký to má dopad na průběh psychoterapeutického procesu.
Svět psychoanalýzy je natolik bohatý a rozmanitý, že v něm mohou paralelně koexistovat různá pojetí a způsoby jejího provádění. Analytická situace je prostor vytvářený oběma jejími účastníky, analytikem a analyzandem, ve kterém se tito aktéři vzájemně ovlivňují, sobě se zjevují a navzájem se spoluutvářejí. V přednášce a diskusi se zaměříme na obohacující i sporné momenty, které toto pojetí psychoanalytické práce přináší.