Miroslav Borecký

John Kerr: Nebezpečná metoda


Nakladatelství Prostor vydalo na sklonku roku 1999 rozsáhlou knihu Johna Kerra "Nebezpečná metoda" (Příběh Junga, Freuda a Sabiny Spielreinové) Originál vyšel anglicky pod názvem "A Most Dangerous Method. The Story of Jung, Freud and Sabina Spielrein", v nakl. Alfred A. Knopf, NY. 1993. Česká kniha je skvěle vypravena, dobře přeložena Manesem Mendozou a je nutno ocenit jako nakladatelský počin, že byl přeložen i obsáhlý poznámkový aparát s literárními citacemi, což pohříchu nebývá u našich editorů obvyklé.

Základním příběhem je vztah mezi Sabinou Spielrein s Karl Gustavem Jungem. Na jeho pozadí rozvíjí autor celé dějiny objevování a etablování psychoanalýzy v prvých létech 20. století prakticky až do vypuknutí války. Jako paralelní, nikoli však vedlejší dějové linky se odvíjí vývoj vztahu mezi Freudem a Jungem, psychoanalytickým hnutím, Bohem, světem, "ženskejma" a ostatními lidmi a těmi všemi navzájem.

J. Kerr asi není historik. Je obecným vzděláním psycholog, jeho vlastní psychoanalytické zkušenosti se mi nepodařilo verifikovat a v knize zaujímá nejrůznější pozice, nejčastěji působí jako vzdělaný publicita. Základní dějové vztahy mezi Jugem a Freudem a všemi ostatními chápe hodně oidipsky, nepotlačuje ale ani narcistické grandiozity a nedá se říct, že by některému z protagonistů fandil. Když už tak Sabině, a venkoncem mě přesvědčil, že zrovna ta si to vskutku zaslouží.

Zprvu těžce regresivní, polopsychotické ruská Židovka, pacientka Burghölzli a možná první analyzandka mladého K.G.Junga se, jak se zdá, z lásky k Jungovi uzdravila, vystudovala medicínu, přežila frapantní svedení a opuštění v přenosu, dosáhla statutu vídeňské psychoanalytičky a jedné z prvých analytiček vůbec, v létech 1911 - 1931 autorsky publikovala jedenáct renomovaných, přínosných a dokonce názorově objevných psychoanalytických statí. Mezitím se obracela na Freuda, a ten dělal, co mohl, aby se do vztahu nezapletl. V r. 1923 reemigrovala do sovětského Ruska a posléze zahynula v kolech stalinské mašinérie. Spielreinová byla pak pozapomenuta a její písemná pozůstalost byla objevena a publikována Aldo Carotentem v "A Secret Symetry" z r. 1982.

Jestliže se Freudovi jakžtakž podařilo zůstat osobně mimo Jungovy milostné pletky - a kdoví jak to s nimi ve skutečnosti bylo, víme dobře, co všechno dokáže fantazie v přenosu - ve vztahu k Jungovi se Freud namočil komplet a v mnohém asi i nevědomě a protipřenosově. Protože o přenosu Junga na Freuda nemůže být pochyb.

A to je druhá hlavní linie Kerrovy knihy. Podle ní Freud zkusil užít to, co věděl o Jungově soukromém životě, k udržení ideologické kontroly nad psychoanalytickým hnutím. V Kerrově scénáři si byl zase Jung vědom Freudovy utajené aféry se švagrovou Minnou Bernays a Kerr dovozuje, že spolupráce obou pánů skončila, když Jung pohrozil v rámci spolkařských tahanic, že použije to, co zná o Freudově osobním životě.

Jestli spolu ti či oni heterosexuální jmenovaní opravdu spali, to se z knihy - i přes skoro zoufalou snahu v tomto ohledu investigativního novináře Kerra - nedozvíme. Je to naštěstí dál jen takový historický drb. A to shledávám krásné.

Tragédie homosexuálního vztahu, ke kterému je v knize též mnoho půvabného materiálu, pak slouží autorovi k obvinění, že oba muži měli příležitost udělat z psychoanalysy otevřenou disciplinu, ale místo toho podlehli ambicím, dogmatu a osobním animozitám. Má asi hodně pravdy. Ale jaksi mimochodem, skoro mezi řádky, se čtenář dozví taky hodně o tom, jak těžké je objevovat nové myšlení a jak těžké je být vědcem přes city, přes lásku i přes nenávist, a proč jsou ti analytici tak úzkostliví, než někoho pustí a hlavně kvalifikují k tomu, aby se hrabal v přenosu. Freud i Jung by mohli povídat... ale myslím, že ponaučení si z toho vzal víc ten starší.

Pro mne, čtenáře, to byl ale fascinující diskurs s panem Kerrem. Myslím, že je to kniha o velkém psychiatrickém vzbouření, o objevování a prosazování nových myšlenek. Je to vlastně taky kniha o umanutosti, neústupnosti a vášních. Ale taky je to kniha o geniálním tušení.

Freud i Jung mohli být jen syny své doby a jejich nápady představovaly pohled přes plot budoucího století. Zdá se, že tam zahlédali mnohé vzrušující, nové a málo strukturované, a že tušili genialitu svého pokusu. A zcela jistě věděli, že pro to, co vidí, chybí teoretická koncepce, a tedy i slova. A tak kniha ukazuje, že jen hlupák jim může vyčítat, že v tom plavali, že to nedělali líp a že to byli normálně dva chlapi.

A tak ze všeho nejvíc se mi Kerrova kniha jeví jako jakési sci-fi, poučená fantazie - snad crichonového rázu, která vychází z ověřitelného materiálu, zapsaných vzpomínek, deníkových záznamů plných katathymních soudů a nevědomých fantazií, která vychází z okrajových poznámek vztahujících se kdysi k bůhvíčemu a která vychází možná z několika literárně historických objevů, ale hlavně je to kniha, která obohacuje celý tento materiál zkušenou, vzdělanou a řekl bych i relativně nestrannou fantazií autora - literáta.

Je fascinující, že to tak mohlo být. Je pro mne ještě více fascinující, že to tak asi v mnoha ohledech bylo. Ale ze všeho nejvíc mě bere, že to tak nejspíš vůbec nebylo.

Přečtěte si to, můžu to doporučit.



Příběh Junga, Freuda a Sabiny Spielreinové
Praha, Prostor (1999)
560 stran, 599 Kč
ISBN 80-7260-009-5
v originále:
A Most Dangerous Method. The Story of Jung, Freud and Sabina Spielrein.

KERR, John: Nebezpečná metoda.


© Miroslav Borecký, 1999 vaše poznámky uvítám na své mailové adrese