CO JE PSYCHOANALÝZA?
Psychoanalytická doktrína o teorii mysli prodělala za více než sto let od svého založení Sigmundem Freudem (cca od r. 1895) pozoruhodný vývoj jak v oblasti teorie, tak praxe, setrvávajíce konsistentní v několika základních principech.

Ty záleží v
- objevu významu funkce nevědomí: to znamená, že mnoho aspektů a pohnutek našeho psychologického fungování je převážně skrytých, a tedy našemu vědomí nepřístupných;
- rozpoznání všudypřítomnosti nevědomého konfliktu;
- uznání předpokladu, že když člověk vstoupí do vztahu s druhými lidmi, pak s sebou přináší schémata vzniklá v situacích raného dětství. Přenosem nazýváme přenesení těchto raných zážitků a zkušeností do situací současných;
- rozpoznání klíčového významu sexuality a agrese pro mentální život člověka, opět s důrazem na význam raných dětských zážitků.

Psychoanalýza se uplatnila nejen jako léčebná metoda, v různých souvislostech je využívána v umění, sociologii, filosofii, filmové vědě, atd.. Určujícím způsobem pomáhá porozumět kulturním jevům – např. fungování skupin lidí, procesům odehrávajícím se v institucích, a v širších souvislostech takovým sociálně-kulturním jevům jakými jsou vztahovačnost a rasismus.
Jako metoda psychologické pomoci je psychoanalýza založena na teorii významu raného vztahu dítěte s rodiči a na raných dětských prožitcích lásky, ztráty, sexuality a smrti. Tyto zážitky jsou základem, na němž vyrůstají výše zmíněná schémata, ovlivňující další psychologické fungování člověka. Jsou i zdrojem konfliktů, které mohou psychický vývoj člověka omezovat. V psychoanalýze se tyto nevědomé obsahy postupně zpracovávají a pacient více rozumí svým pohnutkám, konfliktům – zkrátka tomu co jeho život opakovaně omezuje (opakují se pořád tytéž situace neúspěchu, neporozumění, pacient znovu a znovu uvízne v nesrozumitelných, trýznivých vztazích, atp..).
Není to něco neobvyklého: každý z nás jsme ovlivňování hluboce zakořeněnými nevědomými archaickými vztahy a konflikty; všichni lidé mají nějaké rodiče, nějaké dětství, nějaké vzpomínky, klíčové zážitky, které určují jejich následné jedinečné vztahování se k sobě i k druhým lidem. K tomu, aby se člověk k takovýmto skrytým zážitkům dostal a mohl je šetrně a zevrubně zpracovat, slouží pravidelná, dlouhodobá a neinvazivní psychoanalytická práce.
Psychoanalýza může pomoci pacientovi ulevit si od života v začarovaném kruhu a žít bohatší a kvalitnější život.

JAK PROBÍHÁ PSYCHOANALYTICKÁ LÉČBA?
Freudovým zásadním vkladem do snahy porozumět mentálnímu životu byla zdánlivě obyčejná věc: vyzval pacienta, aby volně povídal, zatímco on (Freud) bude poslouchat. Ostatně, na tom se dodnes nic nezměnilo a technicky vzato, takto vypadá i dnešní psychoanalýza. Psychoanalytik má za úkol nejen pozorně naslouchat pacientovi, ale rovněž snažit se porozumět emocionálnímu konfliktu ležícímu na pozadí verbální i neverbální komunikace pacienta. Když analytik vyslovuje svá porozumění pacientovi formou interpretací, pomáhá mu dosáhnout náhledu do pacientových emočních stavů, což může zprostředkovat kýžený zážitek úlevy a obohacení pacientova osobního a intelektuálního života. Byť by to mohlo vypadat docela jednoduše, jedná se o složitý těžký proces vyžadující značnou výdrž a pozornost jak pacienta, tak analytika. Oba účastníci zažívají během psychoanalýzy velmi silné emoce a úzkosti, aby se jim mohli následně pozorně a opatrně věnovat a znovu a znovu je propracovávat.
Psychoanalýza je v mnohém odlišná od psychiatrie a jiných psychoterapeutických forem léčby. Nepoužívá se při ní behaviorálních technik (nácviky, plnění úkolů, atp.), psychoanalytik nepředepisuje pacientovi léky. Patrně nejbližší psychoanalýze je psychoanalytická psychoterapie, která není tak časově náročná, v psychoterapii pacient pracuje 1-3x týdně. Psychoanalýza obnáší docházení u nás většinou 4x, někdy i 5x týdně. Někteří psychoanalytici praktikují psychoterapii, jiní se věnují pouze psychoanalýze.
Lidé vyhledávají psychoanalýzu v různých obdobích jejich života a jejich problémy jsou různorodé. Někdy jsou důvody zřetelnější (člověk je plný nejrůznějších strachů, prožívá hluboké zoufalství, apod.), jinde jde o širší pocit bezmoci či nespokojenosti v profesním, partnerském či sexuálním životě. Jiný zase nedokáže vybřednout z pocitů bezvýchodnosti
a nesmyslnosti vlastního (třebas navenek úspěšného) života. Léčba je dlouhá a vyžaduje dobrou shodu psychoanalytika a pacienta na společné náročné práci s velmi pravděpodobně mnohými nečekanými úskalími. Tedy žádná „rychlovka“, žádný zázračný instantní zážitek: když se domlouváme na spolupráci, vždy v horizontu let. Výjimky potvrzují pravidlo: pacient přichází někdy s takovým povědomím o fungování své psychiky, že profituje z doslova pár setkání.
Třebaže je v našich podmínkách psychoanalýza plně hrazena zdravotní pojišťovnou naprosto ojediněle, jako klinický nástroj patří do rukou lékaře-psychiatra anebo klinického psychologa a vyhovuje podmínkám poskytování zdravotní péče (tedy ve zdravotnickém zařízení). Postavení nejen psychoanalýzy odráží situaci současného systému úhrad poskytovaných zdravotními pojišťovnami: limity úhrad jsou stanovovány na základě průběžně se měnících legislativních a ekonomických ukazatelů. Česká psychoanalytická společnost nestanovuje výši odměny za jednu analytickou hodinu, dá se říci, že její průměr se pohybuje někde kolem 800,- Kč.
Prostorové uspořádání psychoanalytické léčby se od dob Freudových příliš nezměnilo. Pacient přichází v předem dohodnutý čas (časy se nemění a dodržují se někdy i v průběhu celé léčby) a uléhá na pohovku, zatímco analytik sedí přímo v záhlaví pohovky. Někdy si analytik činí poznámky, jindy je ponechává až na dobu po skončení analytické sesse. Psychoanalytik odpovídá za zázemí analytické sesse, která by měla být oproštěna od rušivých vlivů jak jen to je možné. Každá sesse trvá obvykle 50 minut (někdo pracuje v 45 minutových blocích) a měla by začínat a končit v předem dohodnutých časech. Psychoanalytik dbá na dodržení bezpečných hranic analytické hodiny věda, že poskytují dobrý rámec, v němž jsou oba účastníci psychoanalýzy schopni zkoumat pacientovy těžkosti a zevrubně o nich přemýšlet.

Psychoanalýza je obor, o němž se v závislosti na momentální společenské situaci různě píše a diskutuje přes 100 let. Co se ale nemění, jsou jedinečné zážitky z osobní psychoanalýzy: ty se na tištěné stránky nevejdou. Tady jsou základní informace pro ty, kteří o analýze jako prostředku změny ve vlastním prožívání uvažují.
 
ZÁJEMCI O PSYCHOANALÝZU
·        jako léčbu (zájemci z řad pacientů), příp. sebepoznání (zájemci z laické veřejnosti) se mohou obrátit na kohokoliv z adresáře psychoanalytiků v ČR, případně na adresu CPS@psychoanalyza.cz ; mohou si domluvit nezávaznou osobní  konzultaci s psychoanalytikem a zvažovat zahájení psychoanalýzy;  v adresáři jsou rovněž uvedeni kandidáti psychoanalýzy, tedy ti, kteří ještě nemají dokončené úplné psychoanalytické vzdělání a kteří mohou zájemcům poskytnout psychoanalytickou psychoterapii a se supervizí rovněž psychoanalýzu;
 
·        jako akreditovaný komplexní psychoterapeutický program (tedy zájemci z řad odborníků) nechť se obrátí na kteréhokoliv tréninkového analytika ČPS (seznam zde); podmínky tréninkové analýzy jsou uvedeny v oddílu Psychoanalytický institut.
 




adresa: Řehořova 10, Praha 3, 130 00
e-mail: ČPS: CPS@psychoanalyza.cz
Psychoanalytický institut:
PICPS@psychoanalyza.cz